Na tento výlet nás zlákala myšlenka vidět vodopád z opačné strany a projít se přímo pod padající vodou. Vyrazili jsme tedy do národního parku Vysoké Taury.
Parkovali jsme na parkovišti kousek před mýtnou bránou na Großglocknerstraße. Pozor, je tam několik parkovišť, která jsou vyhrazená pouze pro návštěvníky nedaleké minizoo.
Trasa byla dlouhá lehce přes 7 kilometrů, trvala nám 2,5 hodiny a nastoupali jsme 630 m. My jsme si trasu zkrátili a po průchodu pod vodopádem jsme se již vydali zpátky dolů, ten den bylo asi 32°C a trasa vedla hodně na sluníčku. Určitě ale stojí za to si vyšlápnout až nahoru k chatě, kde by se měl otevřít výhled na vysoké kopce, které mají i přes 3000 m.
Stezka byla dobře značená, vedla po červené turistické trase. Cesta byla kamenitá a zpevněná. Serpentýny v kopci byly tak trošku nekonečné a stále stejné. Po cestě byla vyhlídka na vodopád i s lavičkou. Pokračovali jsme po stezce až na rozcestí se dřevěnou lávkou, přes kterou jsme se vydali směrem k dřevěné chatě se stanicí zásobovací lanovky. Stezka tady byla užší, ale velmi dobře upravená. U chaty byl velký barel se studenou vodou ochlazující nápoje, které jste si mohli za poplatek do kasičky za odměnu vychutnat.
Poté jsme se stezkou vedoucí přes louku dále přibližovali k vodopádu. Cestou jsme potkali sviště, které jsme viděli úplně poprvé a překvapilo nás, jak hlasitý zvuk vydávají, když chtějí varovat před blížícím se predátorem Hugem.
Došli jsme na rozcestí, kam jsme se dali doleva rovnou pod vodopád. Stezka se tam zúžuje a vede podél skály, je ale zpevněná a po stranách se můžete přidržovat řetězů. Za pár minut jsme došli na místo. Stát přímo pod tekoucím vodopádem byl opravdu nádherný a silný zážitek!
Na místě jsme se rozhodli poobědvat a užít si osvěžení a stín. Poté jsme se vydali po úzké cestě zpátky na velkou stezku. Vodopád se s námi rozloučil duhou. My jsme se tudy rozhodli již vyrazit zpátky dolů.
